Jsem správná máma, když...?

…si dám kafe a chvíli si ho nevšímám?

Myslíte, že je vůbec v lidských silách být stoprocentně soustředěná na nějakou aktivitu celý den bez přestávky? A teď je jedno, jestli se jedná o práci, čtení nebo vlastní dítě. I v práci přece máte přestávky - proč by to nemělo platit i doma? Dítěti to rozhodně nijak neublíží. Naopak, není vhodné mu neustále chystat zábavný program, protože pak by se z něj stal jen pasivní konzument očekávající, kdo ho jak pobaví. Pro rozvoj jeho fantazie a samostatnosti je mnohem lepší, když se bude občas i nudit - právě z nudy často vznikají ty nejlepší nápady. Já si z dětství pamatuju, že jsem si nejradši hrála se stavebnicí nebo s panenkami - klidně celé hodiny jsem strávila sama v pokojíčku, ponořená ve svém vlastním světě, přehrávala jsem si různé scénky a naopak jsem byla nešťastná, když už jsem musela končit. Rozhodně jsem tedy nijak nestrádala.

…když mi dítě leze na nervy?

Opravdu za to může to dítě? Z vlastní zkušenosti musím říct, že většinou ne. Když mám sama dobrou náladu, jsem přístupná jakýmkoliv žertíkům, baví mě odpovídat na stopadesát otázek a s přehledem zvládnu i uřvané protivné dítě. To ale platí jen, když se sama cítím v pohodě. Když tomu tak není, dokáže mě vytočit i naprostá maličkost, nad kterou bych se jinak ani nepozastavila.A pak hrozí, že si svou špatnou náladu vyleju na dítě, i když za ní vlastně může třeba manžel, protivná sousedka či paní na úřadě. V těchto chvílích se mi moc osvědčilo přesně dítěti popsat svoje pocity a důvody špatné nálady (pochopí to i opravdu malé dítě, u kterého byste to nečekali). A taky dodám, že se potřebuju nějak uklidnit. Dcerka většinou vše rychle pochopí a dopřeje mi čas, abych si mohla dát třeba voňavou levandulovou koupel. Pokud jsem to nějak přehnala a na dítě křičela, vždycky je na místě omluva. Děti se totiž učí hlavně nápadobou a největším vzorem jsou pro ně rodiče - tak, jak se chováme my k nim a sami k sobě, tak se budou chovat i oni.

...mu kupuju sladkosti?

Tohle má každá máma jinak. Některá klidně svému maličkému dává denně ke svačince Brumíky a sladká pitíčka a přijde jí to v pořádku. Jiné mámy naopak úzkostlivě řeší každé zrnko cukru. Já osobně dcerce sladkosti ani moc nekupuji - podle mě bohatě stačí, co dostane od babiček a tatínka, který zdravou výživu tolik neřeší. Když už občas něco koupím, snažím se vybírat “zdravé” sladkosti - slazené třeba sirupem místo cukru apod. Mám sice přání, aby se moje holčička stravovala stoprocentně zdravě, ale ruku na srdce, dodržuji to samé i já? Když dostanu občas chuť na capuccino se skořicí a dcerka zrovna žadoní o malou čokoládku, bylo by fér si sama koupit dobrotu a jí to odepřít?

...když jsme ho zapomněla v metru?

To musela být tedy skutečně vážná záležitost, nad kterou jste dumala, pokud se vám toto povedlo :) Rozhodně bych si ale o takové mamince nemyslela nic zlého. Spíš se z takové události určitě časem stane vtipná historka, pokud tedy samozřejmě vše dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo. Možná to může být signál, že toho máte prostě moc a potřebujete nějaký odpočinek.

...taky myslím na sebe a nechám si ho hlídat?

Držím se tohoto hesla: spokojená maminka = spokojené dítě. Funguje to stoprocentně, i naopak. Když není v pohodě máma, nemůže být ani dítě. V zájmu zachování svého duševního zdraví tedy dávám děti hlídat, samozřejmě přiměřeně věku. Osmiměsíční dcerka beze mě zvládne dvouhodinovou procházku s babičkou, ale ta čtyřletá už u babičky zvládne i celý víkend. Důležité pro mě je, vědět, že je o ně dobře postaráno a nijak nestrádají. Možná to pro někoho bude znít drsně, ale na prvním místě pro mě nejsou moje děti - na prvním místě jsem já. Protože, jak už jsem řekla, jen spokojená maminka může dát svému dítěti to, co opravdu potřebuje. Samozřejmě to neznamená, že když přijdeme z celodenního výletu, dám si první koupel a teprve pak nakrmím řvoucí děti, to ne. Ale můj život nejsou jen děti. Je to i můj manžel, moji přátelé, moje práce i třeba procházky v klidu o samotě v lese.

...nekojím?

Zastávám názor, že mateřské mléko je pro miminko skutečně to nejlepší. Sama chci kojit třeba i dva roky, nebo i víc, když bude zájem. Je ale jasné, že někdy to prostě opravdu nejde. I když to maminku může opravdu hodně mrzet, nemá cenu si cokoliv vyčítat, pokud jste se snažila udělat to nejlepší. Bohužel se občas setkávám v případy, kdy se umělé mléko nabízí příliš brzy, aniž by se vyčerpaly všechny ostatní možnosti. To byl i můj případ u první dcerky - jelikož málo přibírala (ne podle tabulek), dětská doktorka mi hned doporučila začít dávat lahvičku. Dnes bych se určitě v takové situaci obrátila na laktační poradkyni, protože vím, že jen málo problémů s kojením se skutečně nedá řešit. Možná je škoda, že už nefungují kojné jako v minulých stoletích. Když už totiž miminko nemůže dostávat mléko od svojí maminky, je hned druhou nejlepší variantou mléko od maminky jiné. To se dá sice sehnat přes banky mateřského mléka, ale je už sterilizované a ochuzené o spoustu důležitých prvků. Čerstvé mléko přímo z prsu by určitě bylo řešením - některým lidem se to ale zdá “nechutné” či prostě divné. Ale třeba by se i dnes našly nějaké odvážné maminky, které by do toho šly.

Jako máma vychováváte svoje dítě nejlépe, jak umíte. Když si tohle uvědomíte, tak už nemusí být prostor pro obavy.

Podělte se s námi, jak to máte Vy? Zapomněla jste někdy svoje dítě někde nebo jste se trápila, že jako máma nejste dost dobrá? Slyšíme Vaše příběhy a děkujeme za ně. :)