Pamatujete si, jaké to bylo připravovat se na narození vašeho prvního dítěte? Jak jste připravovali pokojíček, chystali výbavičku, představovali si, jak budete chodit na hřiště, jak si budete společně hrát a povídat? Rodičovství ale málokdy připomíná život z reklamy a přiznat si, že realita je někdy jiná než naše představy, neškodí.
Totální změna v životě rodičů
Samozřejmě zejména rodiče jsou narozením dítěte zasaženi nejvíce, z obou partnerů je to většinou matka, která zůstává s dítětem doma a k péči o dítě si přibírá starost o domácnost a o jídlo. Mít dítě a moci s ním trávit každý den je krásné a řada rodičů by tuto možnost neměnila za nic na světě, přesto se však mohou dostavovat pocity frustrace, marnosti a někdy i zoufalství. Mít dítě totiž neznamená jen vidět ho ráno probouzet se s úsměvem, ale také probdít s plačícím miminkem celé noci, rodičovství není jen hraní her, ale zezačátku převážně nekonečná tvrdá práce v celodenní směně, den co den. Z ženy, která chodila vždy upravená a s úsměvem na tváři, se může stát někdo, kdo ji vzhledově jen vzdáleně připomíná – nedostatek času na sebe není přitom jediným zdrojem frustrace.
Mediální obraz rodičovství se nám snaží vnutit představu, že rodič musí být vždy šťastný a že rodičovství je jednoznačně pozitivní. Samozřejmě drtivá většina rodičů by své děti za nic na světě nevyměnila, ale na druhé straně mohou mít jejich všední dny k idylce daleko. Ve kterém jiném období života zažijete tolik frustrací, budete muset snášet tolik stresu, řešit tolik věcí najednou, a to většinou bez nároku na odpočinek?
Péče o dítě se totiž liší od náročného zaměstnání, ze zaměstnání můžete odejít, z rodičovské role nikoli. Vaše dítě vás bude potřebovat do své dospělosti a pomyslnou pupeční šňůru přestřihne až váš odchod z tohoto světa.
Jak se jako rodič nezbláznit
Malé děti jsou sladké a roztomilé, ale někdy také zlobivé, protivné, neposlušné, vzdorovité, upatlané, svéhlavé a kdo ví co ještě. Čím ideálnější představu rodičovství budeme před narozením dítěte mít, tím déle budeme padat z obláčku na zem.
Není pravda, že všichni rodiče jsou bezezbytku šťastní. Jsou i tací rodiče, kteří se těší do práce, nebo tací, kteří si vyhradili několik hodin v týdnu jen sami pro sebe, aby své rodičovství vůbec přežili. Být v rodičovské roli zoufalý není špatné ani řídké, jak by se mohlo zdát. Pravda, v naší společnosti se nenosí přiznat si, že jsem z vlastních dětí na prášky, ale většina rodičů to tak má. Mít děti a vychovávat je je netvrdší práce na světě a každý, kdo tvrdě pracuje, zaslouží odpočinek a prostor pro sebe – to je jediný způsob, jak rodičovskou roli zvládnout dobře a bez úhony. Se šťastným rodičem pak budou šťastné i děti.