4 nejčastější mýty o šestinedělí

Porodnice je tichá, ležíš, odpočíváš, ale nemůžeš spát. Dítě je vedle tebe, nechtěla jsi, aby bylo jinde. Koukáš z okna a přemýšlíš o porodu a o tom, co přijde teď. To těhotenství nějak uteklo, pomyslíš si. Teď tě čeká šestinedělí a ty marně vraštíš čelo, jak uvažuješ, co o něm vlastně víš. A je to všechno pravda? Nějak si nejsi jistá. A tak si říkáš. Jak to teda je?

Mohla bych se ti v malé miniaturní podobě jako víly z pohádek objevit u ucha a povědět ti 4 mýty o šestinedělí. Chceš? Tak zavři oči a poslouchej.

Prvním mýtem je poporodní splín neboli nevyrované hormony.

Když ti do života přijde miminko, můžou se ti změnit potřeby a možná i priority. Lidé jsou někdy zvyklí na stálost a pravidla, bojí se změn, takže jim tahle změna připomíná něco nepříjemného. Říká se tomu poporodní splín. 

1. Na chvíli se zastav a koukni na toho drobka, co přišel na svět. Opravdu potřebuje vypraný plíny a všechny vymoženosti? Neeee, potřebuje, mamku, oblečení, prsíčko nebo láhev a chovat a mazlit.

2. Najez se, odpočívej a neboj se říct si o pomoc. Je to nové? Nevadí, sdílej u nás v diskuzi s maminkami, které to mají stejně. Určitě s tebou budou rády sdílet .

3. Soustřeď svojí pozornost na základní věci jako je jíst, pít, odpočívat, být, co nejvíc s miminkem "kůži na kůži" v posteli. Šetřit planetu látkovkama můžeš až později. Pokud se na to necítíš, nic ti neuteče.

Mýtus číslo dva. Nemůže se chodit ven a na návštěvy. Miminko je nové a maličké, přesto je to člověk. Jen trochu menší. Tak se neboj ho přiměřeně obléknout a vyrazit na krátkou procházku na vzduch. Když bude pravidelně jíst, dostane svojí dávku mazlení a třeba si i zabrečí, je to v pohodě.

Třetím mýtem je, že šestinedělí je pro ženu rizikové.  Šest týdnů po porodu je doba, po kterou se tělo regeneruje a zpátky si zvyká na to, že už jsi ve svém těle sama. Skvělé bude, když se budeš často sprchovat, mazat, pít, výživně jíst a potkávat se s lidmi, které máš ráda. Je to doba, kdy si na sebe s miminkem zvykáte a upravujete si režim. Všechno se rychle mění - pár tipů od maminek jsme napsali sem.

Čtvrtý mýtus: Miminko je mimozemšťan, který pořád brečí a já nevím, co s ním. Než začneš hledat rady a návody (taky jich pro tebe pár máme:) tak se přesvědč, že je miminko najedené, v suchu, není mu ani teplo ani zima a nic ho nebolí. Mezi námi...co když miminko chce brečet? Znáš ten pocit, kdy jsi prostě chtěla brečet a všichni okolo tě utěšovali? Povím vám příběh, který mě vyléčil z neutuchající potřeby následovat nějaké rady nebo pravidla cizích lidí.

Když jsem hlídala synka mojí tety, tak jsem se opakovaně dostávala do chvíle, kdy půlhodinu v kuse řval. Byla jsem z toho úplně na nervy, zpocená až...na zádech. Od hlavy k patě politá studeným potem. A říkala jsem si: "Proboha proč řve? Co mám dělat?" Teta mi řekla, že jí taky takhle řve, že s tím nic nenadělám. Přišlo mi to divný. V tuhle hodinu má přece po jídle spát. V úplném zoufalství jsem si řekla: "Tak dost! Kašlu na to." Vybalila jsem ho ze zavinovačky, dala mu dudlík a šla s ním do jiného pokoje. V tu chvíli zamrkal očičkama, přestal řvát a hluboce si vzdychnul. Já jsem byla zralá na panáka a říkám mu: "Aha, tak ty nechceš spát." Takový jednoduchý příběh, ale vídám ho u maminek denno denně.

Přes rady ostatních, nevěří tomu, co jim říká jejich dítě.

Jaké jsou Vaše zkušenosti a co pomáhalo Vám?