Školní jídelny figurují často ve vzpomínkách generace dnešních rodičů jako velkovýkrmny nabízející barevně monotónní omáčky na sto způsobů. Jaká je kvalita jídel připracovaných školními jídelnami a je opravdu horší než domácí strava?
Spotřební koš vs. náklady
Jak vlastně vzniká jídelníček ve školní jídelně? Vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je předepsán tzv. spotřební koš, tedy množství a poměr jednotlivých potravin, kterého by se měla každá jídelna držet – což je ostatně prokazováno při kontrolách kvality jídelny.
Ke spotřebnímu koši však přistupuje ještě několik dalších faktorů, a sice maximální náklady na dané denní jídlo pro žáka nebo studenta určitého věku, konkrétní receptury sestavené zpravidla nutriční specialistkou a chuťové preference strávníků.
Vedoucí školní jídelny se tak často dostává do nelehké situace, kdy se musí vejít do daného rozpočtu, spotřebního koše a ještě uvařit tak, aby dětem chutnalo.
Jaká kritéria musí splňovat jídla ze školních jídelen?
Smyslem spotřebního koše je definovat, jaké složky potravy by měly být ve stravě žáků a studentů zastoupeny a v jakém množství. Proto jsou například jídla méně slaná a méně kořeněná, než je tomu u dospělých strávníků.
Výběr surovin závisí na posouzení vedoucí jídelny, přičemž je prioritní zejména cena. Do školní jídelny tak mohou být některé potraviny zaváženy, jindy se používají polotovary, sušená zelenina, nebo se někdy nakupuje v akci v nejbližším supermarketu. Je zřejmé, že ačkoli je školní stravování dotované státem, je cena dvouchodového oběda nezřídka nižší než cena konzervy pro psy, a proto od kvality surovin nelze čekat zázrak.
Ruku na srdce – jaká je alternativa?
Na obranu školních jídelen je třeba dodat několik faktů. Skladba jídelníčků je mnohdy ovlivněna chuťovými preferencemi žáků, a tedy i stravovacími návyky v rodinách. Pokud žáci odmítají luštěniny, pravděpodobně je ani doma nedostávají často, pokud jim nevadí uzené maso, ani doma se jím pravděpodobně nešetří. A tak bychom mohli pokračovat – uvařit levné, chutné a kvalitní jídlo pro školní populaci je opravdu náročné.
Dítě, které nechodí do školní jídelny, má zpravidla horší skladbu stravy než dítě, které školní jídelnu navštěvuje, minimálně co se pestrosti týče. Nutriční poradci by možná nad některými potravinami kroutili hlavou (proč dávat dětem uzené maso, proč je zastoupení vepřového masa tak velké na úkor například ryb?), ale nikdo nemůže školním jídelnám upřít statut instituce, která jediná dbá o vyváženou stravu mladé populace.
S problémy při stravování ve školních jídelnách se mohou potýkat děti s dietou, například celiaci. Málokterá školní jídelna je ochotná vařit několik dietních porcí navíc či ohřívat z domova donesené jídlo. Těmto dětem nezbývá než se stravovat doma, nebo si vybírat z jídelníčku to málo, co jíst mohou.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy reaguje na rostoucí počet obézních dětí na školách a v následujících šesti letech se zaměří na podporu zdravého životního stylu u mladé generace, a proto chce aktualizovat vyhlášku o stravování a upravit spotřební koš, přidat peníze na dietní jídla pro děti s potravinovou nesnášenlivostí a zamezit prodeji nezdravých jídel v automatech na školách. Doufejme, že plánované změny přispějí ke zdravějšímu jídelníčku našich dětí, a tím i k jejich zdraví.
