Kdo jsi a co děláš?
Jsem žena, manželka, matka a také profesionální pěstounka.
Kolik máš dětí?
Sedm. Dcerám je 18, 25 a 27 let, synům 12, 16, 20 a 24 let
Jaké to je mít tak velkou rodinu?
Nádherný, i když to nese samozřejmě určité specifické problémy spojené s jejím chodem. Mnohem víc než starosti jsme ale zažívali radost a pohodu.
Proč vlastně?
Po svatbě jsme jen věděli, že chceme mít děti. Pak jsem začala mít problémy s cystami a bylo mi lékařkou doporučeno s těhotenstvím neotálet, aby se to „podařilo“. No a od prvního miminka jsem už cystu nikdy neměla, a když jsme viděli, jak moc nás baví být rodiči a kolik štěstí s dětmi zažíváme, nějak jsme nedokázali přestat.
Rodila jsi opravdu hodněkrát. Jak vnímáš porod u ženy?
Vnímám ho jako transformující zkušenost, velmi hlubokou a výjimečnou. Myslím, že jsem ze svých porodů načerpala hodně sebedůvěry a radosti. Přivítali jsme, že po revoluci mohl být u porodů i manžel, porod jsem pak vnímala jako zážitek intimnější než početí, přestože byli přítomni i další lidé, lékaři a sestry.
Děláš pěstounku. Co to obnáší? Jakou radost ti to dává?
Přesněji jsem pěstounkou na přechodnou dobu. To znamená na dobu, kdy je miminko nebo dítě bez péče rodičů a muselo by být v kojeneckém ústavu nebo jiném kolektivním zařízení. Prakticky to znamená být připravená na telefonu a schopná převzít si potřebné dítě v podstatě okamžitě a postarat se o něj jako o vlastní. A když se upraví situace rodiny, předat ho rodičům nebo třeba čekatelům na adopci, pokud se rodina opravdu starat nemůže.
Jak ses k tomu rozhodla a proč?
Když jsem se před dvěma a půl roky dozvěděla, že tato rodinná péče existuje (přesněji ji nabízely dvě rodiny v republice), úplně mě to nadchlo. S určitou nejistotou jsem to pak řešila s manželem, s dětmi u nás bydlícími i těmi, které se již osamostatnily. Jejich nadšení mě dojalo, bylo mi jasné, že toto rozhodnutí změní život celé rodině. Následovala půlroční příprava a v červenci 2012 jsme si jeli do porodnice pro první miminko. Dnes pečujeme o sedmé dítko v přechodné pěstounské péči.
Co pro tebe znamenají děti?
Radost, naplnění, smysl…
Jaká je nejlepší rada pro maminky?
Proč myslíš, že bych to měla vědět?
V krizových chvílích mi pomohlo si představit, jestli na tom, co teď prožívám, bude záležet za pár let…A v pubertě si myslím, že je důležité dodržet zásadu ze Čtyř dohod: Nebrat to osobně – ono se někdy zdá, že nás děti nenávidí, ale není to tak.
Jaké jsou tři typy, jak na strach z porodu?
Věřit sama sobě, svému tělu a svému srdci. Nečíst zbytečně traumatizující články o příšerných porodech, ať už kdekoli. A obklopit se pozitivními lidmi i příběhy.
