A je to tady. Dítě je na světě a vy ho máte za ruku dovést až do života. Leží před vámi dlouhodobý úkol: dítě vychovat. Ale… Jak na to? Nikde se nedočtete, který přístup je ten správný. Nikde se nedozvíte, jestli ho vychovávat pevnou rukou nebo volně se skleničkou v ruce, nohama na stoličce a klidným výrazem ve tváři.
K otázce, jestli trestat nebo netrestat tu máme samozřejmě různé postoje. Ať už vehementní, neutrální nebo až skoro krajně uvolněné. Je to tak, že čeho je moc, tak toho je příliš? Nebo ne? Můžeme si dovolit rozdělit to na tři skupiny.
Zastánci první skupiny jsou jednoznačně pro výchovu dětí pevnou rukou. Vyznávají názor, že „škoda rány, která padne vedle“ a „strom se má ohýbat, dokud je mladý“. Jsou přesvědčeni, že dítěti se musí stanovit jasné mantinely a po jejich překročení přistoupí k trestu, ať už fyzickému, nebo formou zákazu. Možná teď kroutíte hlavou. A někdo dokonce souhlasně? Nebojte, nepovíme to. Zastáncem trestů jsou i ti, kteří své dítě jen výchovně plácnou po zadku nebo přes ruku, avšak přistupují k tomu poměrně často.
Do druhé skupiny – někdy – patří rodiče, kteří svým potomkům dávají větší volnost, hranice nastavili benevolentněji a nechávají své dítě častěji projevit (i když je to projev vztekem). I oni své dítě občas potrestají zvýšením hlasu, plácnutím nebo zákazem oblíbené činnosti či sladkosti. Tito rodiče většinou před nějakým potrestáním zvolí napřed metodu domluvy. Sem nejspíš patří většina české populace.
Skupina třetí se vyznačuje naprostým odmítáním fyzických trestů pro děti. Zcela výjimečně sáhnou po trestu zákazem a téměř nikdy na své děti nezvyšují hlas. Jejich ratolestem je dán mnohem větší prostor pro růst a projevení se. Zastánci této skupiny své děti v pravém slova smyslu nevychovávají (příkazy musíš, nesmíš), ale pouze je vedou a směrují tou správnou cestou. Zdůrazňují, že dítě svému rodiči bezvýhradně důvěřuje a jakýkoli trest (i křik) tuto důvěru narušuje.
Tak co si o tom myslíte? A do které ze skupin patříte? Nejspíš tak nějak proplouváte všemi třemi a je to naprosto normální. Rozhodně se nelekejte, že jste špatná matka, když dítě občas uhodíte. Někdo zkouší různé styly výchovy, nebo mezi nimi přechází neplánovaně (nechce dítě trestat, ale občas mu ujedou nervy a naplácá mu).
Nemusíte hledat návod, který přístup je správný. Nejlepší by měl být ten, který způsobí, že jste vy i dítě šťastní. To je ten pravý recept na výchovu. A jakmile vychováváte s myšlenkou, že to děláte nejlépe, jak umíte, tak jste na skvělé cestě.
Užívejte si svoje ratolesti a napište nám, co si myslíte o vychovávání dětí? Co by se mělo a nemělo? A jak to vlastně je?
