Nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi jsou ženy, které nikdy nechtějí dítě. Vždy jsem si myslela, že biologické hodiny tikají každé ženě. Sice každé v jinou dobu, ale každá touží se jednou stát matkou, ať ve dvaceti nebo ve čtyřiceti. Ale kamarádka mě přesvědčila o opaku. Musím, ale uznat, že argumenty teda měla dost dobré. A jak jsem ji poslouchala, proč nemít dítě, tak jsem si skoro pomyslela, že mít dítě je vlastně takový způsob sadomasochismu a sebetrýznění. Ale já jsem ráda, že mám dítě a přeji si mít ještě další ☺ . Podle mě se nic nevyrovná mateřské lásce. Mě by v životě něco chybělo. Nic bych po sobě nezanechala.
A jak vlastně k tomu všemu došlo? Kamarádka přišla na návštěvu podívat se na mého synka a pozjistit jak se mi daří a jak to zvládám. Chtěla znát můj denní rozvrh. Tak jsem vyprávěla jak znám přebalování, kojení ve dne v noci, slovo odpočinek a spánek se vytratilo z mého slovníku. Postěžovala jsem si jak mě bolí bradavky a jak jsem zažila zánět prsu. Podotkla jsem, že mě mrzí, že nemůžeme už tak vejletovat jako dřív a že na manželské radovánky a romantiku taky moc času nezbývá. A posteskla jsem si, že i ty penízky lítají. A na závěr jsem dodala, že samozřejmě nelituji ničeho a vše dělám z lásky a s láskou k dítěti. Na to se Jana na mě podívala dost nechápavě a dodala: Toto bych dobrovolně nepodstoupila, nechápu vás matky proč se tak mučíte. To jsem opravdu zase nechápala já a chtěla jsem slyšet proč ona nechce nikdy děti. Začala otázkami na mě. Máš postavu jako dřív? Vyspíš se? Jdeš spát když ty chceš? Jdeš do kina? Jdeš na večeři? Máš romantiku doma? Jedeš na dovolenou? Sbalíš se kdy chceš a jdeš ven? Máš peníze? Máš kariéru? Máš volný čas? A další podobné otázky na které jsem odpověděla ne nebo trochu. A dál Jana pokračuje. Vidíš, já mám dobře placenou práci a nepřijdu o ni kvůli dítěti. Chodím do divadla a kina. V týdnu si zajdeme s přítelem na obídek, večeři nebo jen tak na kávičku. Kdykoliv si zajdu s kamarádkou na nákupy, manikúru či jen si tak poklábosit. Intimní život je parádní, romantika a něha. Můžu spát jak dlouho chci. Jezdím si na výlety a dovolené. Jsem krásně odpočatá. Žádný řev, stekání se, upatlanej nábytek a barvičky na stěně. Žádný stres zda najdu zaměstnání když mám dítě, žádné plány kdo dítě dovede do školky, do kroužku, kdo bude dělat úkoly s tím starším. Žádné honění. Všechen čas a peníze jsou pro mě.
Ano, se vším měla pravdu. A vlastně ji ten život závidím. Ale pak si kladu otázku, není to moc smutný a prázdný život? Sice mám vytahané bříško a nemůžu spát kdy chci. Nemůžu na dovolenou, do kina či na večeři. A bojím se zda najdu zaměstnání a jak to bude se školou a s úkoly. Nebo zda se nedostanu do blázince až syn bude v pubertě ☺ . Ale mám někoho kdo mi řekne mami. Usměje se na mě, obejme a dá pusu. Je to láska na celý život. A nikdy bych neměnila rodičovství za pohodlný život.
