Žila jsem 7 let ve vztahu, ve kterém hrála hlavní roli snaha se zalíbit. Zavděčit. Donutit druhého vidět veškerou moji snahu, jak v domácnosti, tak později s dětmi. Pořád jsem se snažila dělat více věcí než bylo potřeba. Každý den snídaně až do postele, každý den teplý čaj přinesený doslova pod nos. Snídal zásadně v posteli, u stolu se snídaní jsem ho neviděla snad ani jednou. Smutné, i když možná úsměvné. Dnes už se taky usmívám. Své naivitě... Když se otočím zpátky, vidím, jak strašně zaslepená jsem byla. Proč ta veliká potřeba docílit nějakého uznání? K čemu? Dnes už vím, proč jsem se pořád honila za pochvalou.
Jako pejsek, který čeká na pohlazení od ignorantského pánečka. Veškerý problém tkvěl v nedostatku sebevědomí. Já si nevěřila vůbec v ničem. Nemilovala jsem sebe samotnou. Hledala jsem na sobě jen chyby a přes veškerou snahu se zavděčit tomu druhému, jsem neslyšela pochvalu, kolik toho zvládám... Tak strašně hloupá představa. Bohužel takovou představou ale my - ženy - žijeme hodně často. Že když budeme obskakovat protějšek, sneseme mu skoro modré z nebe, bude nás na rukou nosit.
Jde o veliký omyl. Jestliže si žena neváží sebe samé, nebude si jí nikdy vážit ani její muž. Potom žijeme jen v představě, že musíme někomu něco dokazovat, že nebudeme pro druhého dost dobré, protože přece NEJSME dost dobré. Přitom opak je pravdou. Stačí tak málo! Začít věřit, že jsme jedinečné, že jsme skvělé. Musíme se začít mít rády se vším všudy. I naše chyby jsou přece součástí naší osobnosti. Je třeba se naučit mít rád se vším. Umět se pochválit. Já totiž po letech odhalila jedno tajemství. Jestliže se nepochválíte sami, pak vás nebude chválit ani nikdo jiný.
Tak to pojďme zkusit. Zkusme se začít chválit, milovat se, pečovat o sebe. Všechny maminky, které znám, se zanedbávají. Upřednostňují své děti, což je absolutně pochopitelné. Ale i maminky přece potřebují pauzu! Potřebují mít pocit, že jsou stále ŽENY! Nemusíme si vyčítat masáž nebo hodinu týdně volna jen pro sebe! Vždyť každá žena potřebuje zůstat ženou i nadále. Chvalme se, milujme se, mějme k sobě ÚCTU, respektujme své potřeby, poslouchejme své tělo a zkusme se řídit tím, co nám říká srdce... Protože srdce se nikdy nemýlí...
