Proč by zrovna můj porod měl být vyfocený?
Který den je v životě VÍC? Většina žen označuje den, kdy se jim narodí děťátko jako nejšťastnější ve svém životě.
Zachycuji atmosféru u zrození miminka, partnerovu podporu, sílu každé vaší kontrakce a následnou úlevu, radost, pot a slzy dojetí, když se poprvé setkáte se svým miminkem. S hlubokou úctou k vám fotím první doteky s miminkem, první pohledy.
Otec miminka také na fotografii? Jak krásné, když vidíte zpětně partnerův výraz ve tváři, který je plný dojetí, vděčnosti, respektu, úcty, hrdosti a absolutní lásky k vám a vašemu děťáku. To vše v jednom okamžiku. Zachycení atmosféry u porodu, to jsou magické okamžiky. Váš partner může být plně přítomen bez starosti o focení a být vám tou nejbližší podporou.
Jaký byl můj první pocit, když jste poprvé fotila porod nebo miminko?
Vždy první co mě napadne je - ZÁZRAK. Dalo by se říct, že pocity a emoce bych si neměla při mé práci dovolit, ale já se klidně rozbrečím :-) je to směs pocitů radosti, úlevy a hluboké úcty k ženě, miminku i otci.
Mám ráda děti?
:-) Mám a děti mají rády mě. Při posledním focení rodiny s 6ti letým Adámkem si ke mně přišel sednout na klín a chtěl si prohlížet fotky a povídat si. Nebo mi psala jedna maminka, že po focení její děti nemluvily o ničem jiném než o mně, jak se jim to líbilo. To se mi děje často, zvlášť u malých dětí a to je super! Kolem sebe mám spousty dětí, těch, které jsem fotila po jejich narození, jejich první botičky, první narozeniny až po setkání s jejich mladšími sourozenci ihned po narození. Pohled do očí dítěte, do jejich hloubky mě vždy uklidní a zahřeje, děti jsou obrovským zdrojem radosti a energie a především velkým zrcadlem nás všech. Děkuju za každé setkání :-)
Proč zrovna děti? Co je můj motiv?
Cítím to jako poslání, zachycení vzpomínky a uložení ji do rodinného alba. Sama si ráda prohlížím fotografie z dětství, nechávám si od babiček vyprávět, jaké to bylo dřív a takové chvíle s mými rodiči nebo prarodiči jsou vzácnými okamžiky našeho spojení. Co bych nyní dala za fotografii mé mámy, vidět její odhodlání, její odvahu, její absolutní lásku, radost i únavu ve tváři, když mě poprvé držela v náručí. Rodinné album považuji za poklad.
Jak dlouho to dělám?
Focení je mou láskou od dětství, moje maminka i babička byly fotografkami, sama jsem fotila občas a pro zábavu. Před několika lety jsem však ve focení spatřila vášeň a mé životní naplnění. U lidí vidím tvář a tělo, ale cítím jejich duši. Každý jsme krásný, každý jsme jedinečný. Při focení zachytávám to, co vyzařujete. Proto má fotka je každá jiná, je za ní jiný lidský příběh.
Co všechno jsem už dělala? Jaké jsou moje zkušenosti?
Fotila jsem politiky, muže v kravatách a dámy v kostýmcích, účastnila se společenských událostí, byla jsem osobní fotografkou českého europoslance. Fotila jsem na pražských maratonech. Vždy jsem se ale ráda vracela k osobnímu, k lidskému. Pro mě to je focení rodin, maminek v očekávání, miminek, milenců… tady je moje místo :-) během toho jsem na své životní cestě prošla konstelačními a kineziologickými výcviky, kurzy intimní práce s tělem, znám zblízka sílu a hloubku lidských emocí.
Co mě na tom tak baví?
Focení je pro mě zdroj a naplnění mne sama, baví mě být v kontaktu s lidmi, sdílet životní příběhy. Být součástí při zachycení jejich vzpomínek.
Focení dne, kdy přijde vaše děťátko na svět, zachycení vašich emocí a vašeho partnera, pocitů radosti, štěstí, zachycení síly kontrakcí.. cítím to jako poslání. Ze své zkušenosti vím, jak je důležité mít fotografie, vzpomínku, kterou si můžete dát do rodinného alba - pokladu, který budou moci vaše děti jednou ukazovat těm svým. DEN, KDY JSEM SE NARODIL/A.
Kateřina Petrů, focení je má vášeň, fotím s láskou.
