Jmenuju se Martina Bartošová. Narodila jsem se a vcelku v pohodě vyrůstala. Bohužel si všichni moji blízcí mysleli, že nejsem normální. Podle nich jsem všechno uměla pozdě, pomalu a byla hrozně neschopná. Pamatuju si, že jsem chtěla být šťastná a spokojená, toužila jsem po tom, ale moc mi to nešlo. Do teď se vidím jako holčička. Běžel čas a já kolem sebe slyšela jenom: “To nemůžeš. To nejde. Na to nemáme dost peněz. Na tohle nemáš tu školu. Musim uklízet, nemůžeme jet na výlet!”
Porod jako takový mě začal zajímat už jako malou. Měla jsem ráda děti a miminka. Věděla jsem už tehdy, že budu jednou taky máma, že chci být máma. Takže musim říct, že jsem byla vyděšená z toho, jak to udělám, abych byla dobrá máma a abych neměla stejný porod jako ta moje.
Jednou jsem se mamky zeptala, jaké to bylo, když mě rodila. Ona zesmutněla a povídá: "Marti, to byla ta nejhorší bolest v životě." Zarazilo mě to a bodlo do srdce jako nůž. Myslela jsem si, že to je moje vina.
Chodila jsem světem, učila se pěkně ve škole, vyrostla, ale pořád přemýšlela nad těmi porody. Nedalo mi to spát. Zlom nastal, když jsem si uvědomila, že to je úplně do nebe volající, co se tady u nás děje s porodama. Neviděla jsem žádný východisko a to se mi hodně nelíbilo. Ten pocit bezmoci a že se s tím nědá nic dělat? To jsem nechápala. Viděla jsem všechny ty organizace, co se o porody staraly a přišly mi tak bojovný a ve svý bojovnosti nekompetentní. Přesto jsem si řekla, že nejblíž je mi porodní asistence, tak se jí teda naučim.
Přišla jsem do školy, natěšená a s obrázkem toho, co všechno se dá změnit. Tam ale po změně nikdo netoužil, ani o ní neusiloval. Vzala jsem to, jak to bylo, ale v hlavě se mi rodil plán. Mezitím jsem studovala, studovala, studovala, studovala. Jenomže jsem zjistila, že všechny ty doprovody, duly, doktoři, kurzy, nic z toho nepracovalo s ženami a jejich přesvědčeními. Všechno vedlo k nějakýmu zmenšení hrůzy, k jejímu utlumení. Nemohla jsem to tak nechat. Pořád jsem si říkala, že tady prostě musí existovat řešení. Vždyť všechno jde a i tohle musí jít nějak hezky. A potom jsem viděla videa a příběhy žen, který vypráví, že jejich porod byl super. A viděla jsem to i naživo. A řikam si, vždyť to jde. Viděla jsem, jak se rozchází to, co se obyčejně o porodu říká, s tim, co slouží k tomu, aby byl porod fakt hezkej.
Těhotná žena potřebuje pochopit, že porodí kdekoli a kdykoli a že všechno to, co při porodu přichází, jí pomáhá, nikoli ubližuje. Vidim kolem sebe hromady žen, který prostě v dobrý víře čtou všechny ty informace, ale není tady nikdo, kdo by jim pomohl s tim, aby ony samy mohly udělat změnu.
Tak jsem se rozhodla, že to budu já. A máma vznikla jako ohromná potřeba združování inteligentních a zodpovědných žen.
Jsou dva typy žen. Jedny, které mají takový strach, že se obklopujou ještě větším strachem a druhý, který mají strašný strach a udělaj z toho krok ven. Mně osobně přijde zbytečný řídit se podle starých pouček a informací, který ani nevíme odkud vychází. V podstatě sdílíme, čteme, inspirujeme se a řešíme systém. Co ty doktoři, porodní asistenti a zákon to zakázal. To nás ale k ničemu nikdy nedovedlo. Jenom dokola.
Kdyby se někdo zeptal, co je klíčem k hezkýmu porodu, tak bych mu řekla: "Ještě ani nerodíš a už z toho máš strach. Když dostaneš někde v obchodě prošlej pribináček, tak se strašně rozlobíš a jdeš ho vrátit a chceš nějakej super čerstvej. Ale dobrovolně se krmíš myšlenkama, který nefungujou a jsou starý přes dva tisíce let."
Viděli jste někdy ženu po porodu, která sedí, leží a odpočívá? V rukou drží to svoje miminko ještě od mázku, zářej jí oči a celý její tělo řiká jenom jednu zprávu: Dokázala jsem to. Já byla u více, jak padesáti porodů a vždycky to vypadalo stejně. Tohle je ten bod, do kterýho už jsem spoustu žen dovedla a strašně mě to baví, protože vim, že program porod v sobě má nainstalovaný každá holčička, která se narodí.
Proto nikdy v životě nepřestanu s hledáním způsobu, jak k tomuhle bodu každou z nich dovést.
Porod může být krásný, láskyplný, žena si to může užít, může to být jinak než si myslíte a než vám říkají maminky a jiní. Porod není žádné drama.
Dělám úplně jednoduchou věc – ukazuju ženám, jak ve skutečnosti opravdu porod probíhá a co se děje v jejich těle. Je pravda, že lidi toho moc nevědí. Něco z biologie asi no… Pomáhám jim k tomu, aby pochopili svůj styl porodu tzn. Jaký jsou jejich silný stránky, o co se můžou opřít, když rodí, co potřebují udělat předtím než půjdou rodit.
“Takže jde o to, abych věděla do čeho jdu?” “Ano.” “A dál? Martino, co teda jseš?”
Zakladatelka Porodu jako zážitek a spoluzakladatelka mamama.cz. Výsledkem práce se mnou můžou maminky dosáhnot toho, že jejich porod bude super, dokonce to může být bezbolestný a oproti očekávání většiny společnosti taky příjemný zážitek.
Mým velikým přáním a cílem je, aby co nejvíc žen na světě odpovědělo na otázku svých dětí: " Mami, a jaký to bylo, když jsi mě rodila?"
"Miláčku, byl to nejkrásnější okamžik v mym životě."
