Narodila jsem se v Praze po revoluci, kterou jsem zažila z bříška. Mamka je celý život mzdová účetní a táta automechanik. Moje sestra je také učetní. Vyrůstala jsem v rodině, kde bylo normální šetřit. Když se řeklo slovo půjčka, všichni se křižovali a varovali mě:
“Míšo, proboha, hlavně si v životě nic nepůjčuj.” Byla na to u nás vypěstovaná doslova alergie.
Vždycky jsem byla velice akční a kreativní. To si pamatuji moc dobře. Kamarádila jsem se hodně s klukama, myslim si, že to bylo tím, že můj táta začal podnikat, když jsem se narodila a neměl na mě čas. Proto jsem se snažila zaujmout jeho pozornost a chtěla jsem být kluk.
V první třídě, spíš už ve školce, jsem chodila po třídě a vyprávěla jsem všem, že až vyrostu, nechám se předělat a říkejte mi Michale. Když se mě maminka mého nejlepšího kamaráda zeptala, “Proč vlastně chceš být chlap? Myško, co blbneš?” tak jsem říkala, “Protože chlapi to mají jednodušší”. To mi byli 4 roky.
Vyrůstla jsem a chovala se zvláštně. Myslím, že se mě kluci někdy i báli.
Byla jsem mužská, drsná a dost nešťastná. Chtěla jsem lásku, obětí, kluka a myslela jsem si, že ho nikdy mít nebudu, protože takovej jako je můj táta, neexistuje. Ano, vybírala jsem někoho podobného. Líbilo se mi, že se táta umí postarat o rodinu, že má sílu, že si řeší problémy sám a dokáže to udělat bez naší pomoci a že si prostě ví vždycky rady. Navíc jsem často slýchávala: “Víš, jak je to těžký najít pořádnýho chlapa, Míšo?”
Tak jsem tak vyrůstala v rodině, která mě milovala, ale nikdy ve skutečnosti nežila tak, jak bych si já sama přála. Měla jsem pocit, že žiju život, který není můj, ale že není cesty ven.
Pamatuju si, že jsem hrozně moc nechtěla být v pubertě. Byl to pro mě symbol potupy a když mi začaly růst prsa, nosila jsem vytahaná trička, aby to snad nebylo vidět. Možná na tom svůj podíl měly i poznámky mužů a přátel, které jsem tehdy brala jako výsměch.
Bylo to takové zvláštní. Na lidi jsem působila na jednu stranu vyspěle až moudře a na stranu druhou jsem byla nezkušená a naprosto vyděšená ze vztahu a mužů. Ve 22 letech, kdy jsem dělala na recepci v britské vysoké škole jsem pořád věřila, že to nedám, že v životě nebudu mít vztah a nesplnim to, co je daný. Budu trapná a špatná, hrůza. Co když se v životě nebudu milovat? Co když to prostě nevyjde? Co když se mi to nepovede?
V noci jsem tajně brečela do polštáře a snila o tom, že je všechno jinak a v pořádku. Snila jsem o lásce, smíření a dospělosti. Až po dlouhé době mi došlo, že nikdy nepřijde moment, kdy mi poklepe někdo na rameno a řekne. Míšo, jsi dospělá. Došlo mi, že jsem to já, kdo to řídí a určuje. Bylo to jako úder blesku.
A pak jsem se najednou rozhodla. Za sebou jsem nic neměla, před sebou jsem nic neměla a u sebe také ne, takže nebylo, co ztratit. Tak jsem se do toho vrhla po hlavě.
Zanedlouho na to jsem potkala kamarádku, se kterou jsem se dlouho neviděla. Tím začala moje cesta osobního rozvoje. Navedla mě na různé knihy a semináře a mně se změnil život. Trvalo to zhruba rok než jsem se konečně vyklidnila a při pohledu do zrcadla si řekla. Ano, tak tuhle holku, tu mám ráda. Jak jsem to udělala? Nejdřív jsem si řekla, kým se chci stát. Tou se stát. A pak jí milovat, hýčkat a konejšit.
Všechno u mě začalo, když jsem se rozpohybovala. Šla jsem do akce, jak se tak rádo říká v koučinku. Nevěděla jsem, co se stane, ale riskla jsem všechno, co jsem měla. Vzala jsem všechny svoje peníze a to doslova, protože mi na účtu nezbylo ani na příští nájem a odjela do Ameriky, seznámila se s prvním mužem v mém životě a stala se ženou, odešla z práce a založila vlastní business.
Říct svůj příběh je zajímavá věc. Těch aspektů, co se stalo a ovlivnilo mě, bylo opravdu hodně.
Moje poselství ale je, že jde změnit cokoli. Já změnila svoji osobnost, stala jsem se tím, kým jsem se chtěla stát. A pořád to měním, zlepšuji, přizpůsobuji. Teď mám práci, kterou miluju, kolem sebe lidi, kteří jsou mi inspirací a skvělé vztahy s rodinou. Před rokem jsem neměla nic, byla jsem utrápená, nemocná a naprosto nezodpovědná Míša, které doktorka doporučovala antidepresiva.
Teď jsem dospělá, věřím se, chci rodinu a miminko a užívám si, co dělám pro tu činnost samotnou. Toužím změnit svět, být tu pro lidi, bavit je a dát jim to nejlepší, aby měli radost, aby se zasmáli po těžkém dni, aby se uvolnili po dlouhé práci, aby dostali to, co skutečně chtějí a potřebují. Tady a teď. Konečně jsem to já.
