Blíží se jaro. A já mám pocit, že se kruh uzavírá a jedna kapitola mého života končí. Vždycky jsem myslela, že jakmile nastane konec, jakmile dojdu na konec této cesty, přijde úleva. Ale on přišel spíše zvláštní pocit. Takový... Asi je to lítost. Velký životní krok směrem vpřed a uzavřená cesta zpátky. Najednou cítím, jak jsem dospěla, jak jsem našla samu sebe. Můj vnitřní boj skončil. Už nemám potřebu cokoli komukoli dokazovat. Už nechci řešit to, co si o mně ostatní myslí a jak o mně smýšlí. Začínám žít...
Možná je to právě tím sluníčkem, možná je to úspěchy, které se dostavily. Myšlenky v hlavě se míchají, posouvám se dál. Je to opojný pocit, když se po tolika měsících otočím zpátky a vidím pokrok. Bylo období, kdy jsem nevěděla kudy kam. Ať jsem hledala, snažila se, byl to začarovaný kruh. A já nemohla najít cestu ven. Proto si teď tolik vážím tohoto období. Není ještě všechno vyřešeno. Není ještě všechno dotaženo do konce, ale intuice mi říká, že se to blíží. Že se blíží lepší období a já se na to skutečně těším. Vím, že to bude už jen lepší. Protože já si to lepší udělám. Napnu veškeré své síly a půjdu dál. Za lepším životem, za větším štěstím, za lepšími lidmi.
Každý z nás prožije v životě období, kdy se doslova topí v bahně. Ale věřte, že tohle období jednou skončí. Každá kapitola má svůj začátek a svůj konec. Každá špatná životní situace přinese něco pozitivního. To jen my musíme to pozitivní vidět. Otočit se a koukat na to jinýma očima. Jako na lekci, na zkoušku, ponaučení. Snažme se nalézt ve všem negativním i kousek pozitivního. I kdyby se jednalo o úplnou maličkost. Stojí to za to!
